Tak a je to za mnou, říkám si v neděli  ráno po probuzení. Mistrovství vesmíru jsme zvládli,utěšuju se a kochám se vzpomínkami na včerejší den.

Ale pěkně popořádku ! Dny před závodem u Oslíků jsou fakt výživné : na denním pořádku jsou slovní šarvátky na různé témata, jako např. jaké si  kdo má vzít pláště, zda blatníky či nikoli, dlouhý či krátký dres, a co si tak šlehnout či nešlehnout magnezium, kdo který asi dojede a jestli vůbec dojede, komu musím být na startu nebo na trati, v kolik hodin a co mám kde držet v ruce, dále otázky jako kolik jsi toho dneska vypil a jakou barvu chčiješ. Celovečerní výsměch Jirkové rýmě a naraženému předloktí je na programu poslední 3 dny. V pátek před startem emoce utichají, je doma klidno jako před bouří, tak si říkám, že se asi koncentrují na výkon. A ráno to opět všechno začíná – kdo a co bude snídat,požadavky jsou různorodé od NIC až po VŠECHNO, ale spíše se hromadí různé gely,prášky a lahvičky s obsahem, na který se ani neptám,jen  si říkám, že se z toho přeci musí pos….

Já hlavně abych na nic nezapomněla – stopky,náhradní bidony, pláštěnky, zvonec, foťák, náhradní duše, Brufeny a já nevím, co ještě.Start krátké v pohodě, fotky snad vyjdou, a už peláším na Kalvárku,kde mám spoustu úkolu a předávek, hned ve výběhu nahoru s plným batohem,zvoncem v ruce a foťákem dostávám kartáč od paní Borečkové, kde prý jsem tak dlouho! Udělám si pro každého hromádky,hlavně to Mončo nepopleť !

A už jedou, někdo si bere, co potřebuje, někdo mě posílá s čímkoli někam,tak nevím,asi se mu na Kalvárce dnes nelíbí, hromádky mi všechny včetně foťáku zmokly, ale po posledním mojem koni balím fidlátka a opět sprint dolů.Pádím do cíle Radkovi na 20km trať, čekám jej  za 15 minut. Mám štěstí,bahýnko to všechny zpomalilo, jinak bych ho jako loni zase prošvihla ! Krásného bahňáka s bronzovou medailí odesílám do domácích sprch a už fotím a zvoním a ječím v cíli na 55km trati.

Nejhorší je v jedné ruce intenzivně glingat zvonem a druhou ruku držet nehybně s foťákem !  A v hlavě mi zní večerní  kecy – to jsi vyfotila pozdě, to je tmavé, to je světlé, ….Bahňáci nakonec dorazí s menším či větším úspěchem do cíle, fotím, co to dá, ale dochází baterie – no to doma zase chytnu !!! Díky celodennímu zvonění  mám pěknou bolest hlavy, v žaludku prázdno. Naštěstí je předseda unaven a vezu je domů, kde si užívám večerní chvíle v prádelně : já a troje dresy, troje kalhoty, troje … všechno .

Tak si potom všem znavená usedám do křesla, nabídnuté víno odmítám, co kdyby Jirka potřeboval první pomoc a odvoz z oslavy svého vítězství !

Jen se zmůžu na slova : tak a mám to za sebou ! A odpověď mančaftu ? No mamko skoro ! Jen ještě Olomouc, Salzkammer, Dolomity, Drásal,Jeseník,Oderská mlýnice. ..A co já na to ? Celý  večer si tady všichni počítají jakési  body do tabulky týmu. Já chci teda taky ty body !!!!  Snad to předseda zváží, možná taková bodová tabulka fanynek , co vy na to bikeři  ??

Zdravím všechny Monika