Terénní 12-ti hodinovka na okruhu cca 11.7 km, který byl namotaný po singlech a lesních cestách nad Raduní, uspořádaná novým a aktivním opavským týmem No limit bike team (příznačný název). Trasa byla zvolena zajímavě a nepostrádala i techničtější pasáže. Kvalitní zázemí u restaurace v zámeckém parku.

Musím říct, že to byla zatím moje první zkušenost s takovýmto typem závodu, do té doby nejdelší akce: rakouská Salzka 119 km a Drtič 135 km v mém provedení představovali něco přes 7 resp. 8 hodin v sedle, takže tohle byl tak trochu krok do neznáma. Nakonec asi podobně jako pro většinu ostatních na startu, specialistů na 12/24 hodinovky podle všeho moc nebylo, největší zkušenosti asi měli pořádající nolimiťáci.

Mám nějaký plán, který vzal během závodu z velké části za své, což se mi poměrně vymstilo a pokud bude nějaké příště, bude to chtít změny. Tempo prvních pár kol po startu každopádně "lehce" ostřejší, než jsem čekal (čistý průměr k 21 km/hod). Celé pak to pro mne byla několikahodinová a ve finále neúspěšná honička za „Chuckem“ Mirkem (nakonec zaslouženým vítězem kategorie), takže původní záměr pohodového doplnění zásob z auta na parkovišti u školy apod. se ukázala jako hodně naivní. Hecování během závodu umocňuje „Kaťák“ průběžnými informacemi o pořadí včetně pořadí v kategoriích a časových odstupů (DOKONAlÉ !!!). Po skoro 10-ti hodinách stíhací jízdy mi „trochu“ došlo, hlavně pak ztráta víry ve vítězství a z toho ztráta motivace, ke všemu defekt (naštěstí se mlíko chytá a bombička to jistí, chůze by mě zcela určitě zabila), závěrečné okruhy tím pádem utrpení.  Pro vítězství se prostě jede líp.

Absolutním vítězem se stal Kuba Sedlář (jediný dal 23 kol, palec nahoru), kterému to fakt jelo a který svým pravidelným zničujícím tempem utavil nolimiťáka Boráka na druhém místě. V našich barvách se pak určitě neztratili i další: již zmiňovaný Chuck, Lazo, Toši (jediný odvážný z našich mladých) a Zdeněk „Kaštan“, snad jsem na nikoho nezapomněl.

Resumé: Krásný a pro mě trochu extrémní závod se specifickou a příjemnou atmosférou, dost odlišnou od klasických maratonů, bezchybně zorganizovaný nolimiťáky, ideální počasí, zajímavá trať. Na jeho konci jsem lehce opotřebovaný a další den pro kolo nepoužitelný, naštěstí je to současně závěr závodní sezóny. Dobrá zkušenost. Kdy něco podobného zapakuju teď úplně nevím, každopádně budu muset nejdřív zapomenout na posledních 2 hodiny závodu, kdy jsem si sáhl někam blízko ke dnu a nahmatal tam něco, co jen tak nemusím hledat znova.

V číslech: odjeto nějakých 225,5 km (19 kol), nastoupáno podle Polaru necelých 4300m, čas 11:32:14, průměr 19,55 km/hod., přičemž 12 lidí najelo buď víc, nebo byli rychlejší.

Komplet výsledky zde …

Použité FOTO v článku z alba Zdeňka Punkáče Škrobánka

Další foto taky zde ...