Příprava na Salzkammergut Trophy 2011

Tak už je to konečně tady, po mnoha jízlivých poznámkách kolegů z týmu (např. odečteme mu body, ignorant Frkal, jsem zvědavý na jeho report, aj.) jsem překvapil hlavně sám sebe a něco zplodil. Ti co mě trošku znají tak ví, že jsem plachý, nesmělý a málomluvný (?), a teď sedím a píšu.

Ještě nedávno jsem odmítal nosit na kole přilbu, nášlapy, a učil se závodit a teď vyrážím s kamarády na „trochu“ větší závod do Rakouska. Jako zkušený a dlouholetý fotbalista vím, že nejlepší trénink je zápas. A protože v kopané mám teď v týmu Pouba-Renova volno, zvolil jsem trénink formou závodů.

První závod (s Tomášem Borečkem) - 2. 7. Drásal, 53 km. Po dovolené to nebyl zrovna nejideálnější závod svým profilem, dokonce jsem skoro vypil jeden bidon, a nakonec z toho byl slušný výsledek i dobrý pocit v cíli v podobě 4. místa v kategorii „zkušených“ (i když jsem to trošku prokoučoval).

Druhý závod: hned za tři dny – 3x Příčná Zlaté Hory, 53 km. Ten kdo říkal, že je to těžký, ale poctivý bikový závod, nelhal. První kolo: nekonečný výjezd na vrchol s prudkým sjezdem, a to jsem netušil, že druhé kolo bude ještě těžší. A k tomu ještě ty svaté obrázky... Když jsem míjel 10. obraz a nebyl konec stoupání, nahlas jsem se ptal sám sebe: „K...va, kolik vás ještě bude?“ Až později mi kamarád Martin Košec předal vysvětlení, které nalezl na internetu – Křížová cesta je zpodobněním utrpení Krista na jeho poslední cestě z domu Páně Pilátova až na horu Kalvárii. Nejčastěji vede pod širým nebem do kopce a má obvykle 14 zastavení... atd. Jak výstižné. Takže já, neznaboh, už to teď vím, a vy se mnou. Do třetího kola vjíždíme po sjezdu lyžařského svahu společně s Pavlem Sýkorou, který ještě stačí nasměrovat na správnou cestu Zbyňu Schindlera, a je tu třetí kopec, a po něm opět velmi rychlý sjezd. Tady mě „Šídlo“ předjíždí, ale já se ho ke svému překvapení držím i ve sjezdu, a nakonec je z toho celkové 11. místo a 1. místo v kategorii (Tome promiň, ale už to není jen tvůj závod :-) ).

Třetí závod v mém „anglickém týdnu“ (nevím jak cyklisté, ale fotbalisté jistě ví), byl Koutecký Bikemarathon v Loučné nad Desnou. Tady jsem vyrazil v kombinovaném složení týmu Bike One, NoLimit a Novatopu. Lákalo nás prostředí nového lyžařského centra, bikeparku a taky jsem ještě nikdy nejel lanovkou v cyklistických tretrách a se zavěšeným kolem. Navíc start v 1100 m n. m. u větrných elektráren taky není obvyklý, k tomu Česká televize a snímání kamerou jako na Tour de France. Je pravda, že mám raději jízdu do kopce než sjezdy, ale přesto jsem si užil úzké lesní singletracky v novém bikeparku, dokonce bez pádu. Jen sjezdovka mě překvapila, protože jsem ji jel celkem třikrát – zprvu dolů, potom nahoru (i já (!!!) část sjezdovky kolo tlačil, Jirko). A nakonec traverzem znova dolů. Pravda, trošku mě vyděsila Monika, naše skvělé týmové děvče pro všechno, když na mne volala při vjezdu do druhé části závodu: „Dělej, jsi druhý, nějaký starý je před tebou asi o půl minuty.“ To je něco pro mě, dojedl jsem zbytek bůčku, už podruhé se napil z bidonu a začal stíhací jízdu. Když jsem ho konečně dojel a na asfaltové silnici mu i nastoupil a předjel ho, zapomněl jsem odbočit zpátky do terénu a souboj o 15. místo v celkovém pořadí prohrál. Zklamaný stojím u Moniky, která mě ale místo uklidňování hned od sebe odhání se slovy: „Běž pryč, ať tě Jirka nevidí, že už jsi v cíli, protože ještě neprojel.“ Pochopil jsem to až poté, co přijel Jirka a já se nestačil uklidit. Ten pohled...a komentář... Ale naše skvělé týmové dresy nejdou přehlédnout ani po opravě defektu za 17 minut (na mě by to byl skvělý čas). Teď už zbývalo jen popřát vítězi mé kategorie a při podávání ruky se ho ptám: „Tebe neznám, kolik máš roků?“ Odpoví klidně a nechápavě: „44, proč?“ (zobák jeden mladej, pomyslím si). Takže jak říkají zlí jazykové – „zase“ první místo v kategorii a 16. celkově. Zdlouhavý závěr patří již jen vyhlašování vítězů, protože všichni ostatní odjeli domů. V tom naše osádka auta byla na 75% úspěšná. Katka Hraběová 2. místo, Renata Najserová 1. místo, Martin Košec, spolehlivý řidič bez nehody.

A až se mladí pořadatelé trošku oťukají a zvládnou zařídit sprchování, umístí občerstvovací stanice na lepším místě a urychlí zpracování výsledků, bude to krásný závod v nádherném prostředí Jeseníků se skvělými tratěmi. Potenciál na to mají, díky za první ročník.

Anglický týden končí a teď zbývá jen ve zdraví přežít Salzkammer. Víc už jsem asi pro přípravu udělat nemohl.

P.S.: ještě malý dovětek – náš člen týmu a můj syn Radek úspěšně dokončil bakalářské studium na Mendelově univerzitě v Brně a může se začít věnovat přípravě na nadcházející sezonu. Blahopřeji!

Mirek „Chuck“ Frkal