Bike maraton Drásal 2011

První sobota v červenci patří tradičně Drásalovi.

Jede se v nedalekém Holešově a je to dnes snad už poslední pořádný závod ze seriálu KPŽ, proto byla účast našeho týmu na tomto závodě téměř povinná.

Pro mě je jen dlouhý Drásal, tak že volba byla jasná, v pátek jsem se měl společně s kamarády s týmu BSS odebrat směr Holešov, ale ty i některé další odradila mediální panika o přírodní kalamitě v této oblasti... Takže nakonec jsem se rozhodl, že do Holešova pojedu až ráno.

Marčelo z ghoustů mi vyzvedl tašky a čísla. Moje i od kluků, kteří nestartovali, ale chtěli alespoň trička. Jejich lístky na jídlo a drásalovky jsme si pak rozdělili a pořádně se po té dřině nadlábli. Navíc jsem si mohl vzít i VIP číslo od Marka, tak jsem se nemusel cpát do koridoru.

Vstávání v 5 ráno bylo nakonec v pohodě, v 6:30 jsme byli na místě. Vyzvednout čísla u Marcela, ještě rychle k Toi-Toi položit kabel, doladit strategii z bafíkem, převléct, namazat nohy a jiná místa a po krátkém rozjetí stojím v 7:45 na startu.Vyrážíme celkem svižně, ale opravdu do toho šlapeme až při nájezdu do prvního kopce, kde jsem trochu zaváhal. V polovině stoupání si však dojíždím skupinku okolo 30. místa, když vidím jak někdo z trénuj chytře skoro parkuje, dojedu si na špici, abychom se někam posunuli a sjeli ještě pár lidí, což se daří. V prvním sjezdu si to užívám, ale jen do té doby než dojíždím nějaké tři umělce. Dole na Rusavě je nás celkem dost po kupě. Ve stoupání na Hostýn se s Marcelem nikam neženeme, nahoře nás čeká asfaltová rovinka, kde se bude skupinka hodit. Poté najíždíme do kratšího, ale prudkého a pořádně kamenitého výjezdu, kde se trápí i borci na celopérech, proletím ho, až se sám divím, jak to bylo snadné. Tohle mě ujistilo, že fula ještě dlouho ne! Další sjezd, kde dojíždím Vénu Hornycha, dole chvíli čekáme na Marcela a další dva. Společně pak pokračujeme až na Tesák.

Cestou nebývale konverzujeme a Véna nám nabízí startovné na etapák bikechalenge za nejnižší možnou cenu:) Za Tesákem prožívám mírnou krizi, ale vše se rychle vstřebá a ve čtyřech pokračujeme dál. S Marcelem celkem spolupracujeme, už jedeme jen ve dvou, někde za 50km dojíždíme další dva, kteří se topí v asi osmisetmetrovém úseku bahna, nám to ale sedí, necháváme je tam a pokračujeme dál společně. Na 60km zjišťuji, že Jsem Marcelovi odjel, když úplně nezvládl jeden sjezd. Říkám si, že to zkusím sám i když vím, že prostřední pasáž přes paseky bude při sólo jízdě bolet. Na pasekách postupně sjíždím další tři závodníky. Ty nechávám za sebou a jedu dál sám, což je dost škoda, protože první tři v mojí kategorii jedou spolu a mají tak výhodu, no neměl jsem se flákat na začátku...

Pod výjezdem na paní Malíkovou ještě docvaknu Wikyho z Bikestyle, už mu to moc nejede. Pokračuji sám přes poslední kopec do cíle. Dojíždím 15. celkem a 4. v kategorii.

Z mého pohledu moc pěkný závod i počasí se nakonec celkem vydařilo. A ty troje borůvkové knedlíky za lístky od kamarádů byli jen skvělou tečkou.

Jakub.

P.S. Nějaké fotky z akce jsou v galerii zde (výběr z rajčete od různých autorů).