vím, že moc nestojíte o komentáře ze středu startovního pole. Ale jsem toho tak plný, že to musí ven.

   Před závodem jsem si vyjímečně nastudoval pokyny pořadatele (ředitele) závodu. To, že máme vyhazovat obaly od gelů jen ve vyzančené zóně je absolutně OK a měl by to být standard na všech závodech. Zarazil mě však komentář, že panu řediteli vadí nýmandi na 500 místě. Cituji „Není nic trapnějšího, než pozorovat nýmanda na 568. místě, který nervózně křičí po lidech na občerstvovačkách nebo háže gely do trávy.“ Asi bychom na tu občesrtvovačku vůbec neměli jezdit. Pan ředitel však zapomněl, že tihle nýmandi se mu po rekordních 600 Kč poskládali na jeho monster akci.

   O to větším zklamáním pak pro ty z čela startovního pole, že se mohli řadit na start spolu s davem. No alespoň potrénovali útok ze zadních řad J Vyvrcholením však je, že na závodě za 600 Kč stojí pořadatel, který neví kudyma vede trať. No dali jsem si 5 kiláčků přes kopřivy navíc. Řekneš si – chyba, se stane. Chybovat je lidské. Jsou to profíci, tak to nějak vyřeší. Jak? Volně jsme splynuli s druhou vlnou v protisměru na hlavní cestě… A dál… Co myslíte? NIC. Omluva závodníkům alespoň na webu? NE! Odečet časů té první vlně? NE. Pan ředitel se přece za 600.000,- startovného nebude nám nýmandům omlouvat….

     No a k samotnému výkonu J Byl jsem po dlouhém nachlazení po měsíci na kole. Taktika byla odstartovat opatrně zezadu a když to půjde, pomalu předjíždět. Pravda, pořadatel mě vyslyšel a z mé opatrné startovní pozice v první vlně mě poslal šmahem až na konec té druhé J Pravda, byl to úplně nový zážitek. Předjíždění z 500 místa až na 190 mi dal pocit, že jsem velký závodník. Jo šlo to dobře. Ale na 40 km jsem dostal brutální hlad a protože se považuji za nýmanda, nechtěl jsem rušit na občerstvovací stanici a to se mi vymstilo. Hlad se změnil na brutální hypoglykemii a pod hradem jsem umřel. Kdybych nepotkal Oldu Kokoška, který mi dal uštřený gel, tak bych letos ten Helfštýn neviděl… V cíli mi Monika podávala vše co měla po ruce a stihla donášet z okolních stánků. Normálně bych se z toho musel pozvracet, ale spálil jsem všechno co jsem do sebe narval. Za 30 minut bylo vše OK a s klukama z teamu jsme to prodiskutovali u piva ve stanu pro nýmandy J

Inu, jen chybami se člověk učí, ale konec dobrý, všechno dobré.

Já jsem se ze svého hlaďáku určitě poučil, zda se poučil i pořadatel, uvidíme napřesrok…

S pozdravem předseda.