Předpověď na nádcházející sobotu famózní, tak uvažuju co s tím. Jede se KPŽ-tka ve Valticích. Tyhle sprinty mezi vinicema mi příjdou „o ničem“, ale nic jinýho nemám, takže asi pojedu, aspoň bude pár týmových bodů a za míň dřiny. Nakonec mě ale vysvobozuje e-mailová pozvánka na „XC Jeseníky Tour“ od Pohana a Sportovních kurzů.  Ruším Valtice, jede se do Jeseníků.

Trasa „XC Jeseníky Tour 2011“ vypadá výživně: start Krnov - Město Albrechtice - Měsíční Vrch – Jivina - Kraví Hora - Solná Hora - Heřmanovice hřeben - Prameny Opavice - Rejvíz -  Kazatelny - Opavská chata - Pásmo Orlíka – Kristovo loučení – Vrbno – Krasov – cíl Krnov.

Z Krnova do Albrechtic kolem řeky pohoda, singly po břehu řeky střídá asfaltová cykloztezka, akorát tak na rozjetí, bohužel kapku proti větru. V Albrechticích kousek po cestě na Holčovice a po odbočce vpravo do pole žlutá turistická. Pohoda končí, začíná stoupání na hřeben. Je tady pár pěkně ostrých brdků po lesních cestách, ale je nádherně, v lese pusto prázdno, co víc si přát. Moc tuhle oblast neznám, ale je to tady tedy poctivě zvlněné. Kdesi za Kraví horou v lese fakt ostré stoupání přes 30%, ještě že je sucho a dá se to s vyplazeným jazykem vyjet.

Na hřebeni nad Heřmanovicema odbočka ze žluté na zelenou a docela ostrý sjezd do sedla na Forvíz. Pokračování mírně do kopce směr prameny Opavy znám z prvního okruhu maratonu 3x Příčná.

Dále po zelené směr Rejvíz. Tady dáváme gábl, přece jen už nastoupáno přes 1000 výškových. Na Paloučku se na objednávku piva říznutého kofolou dívají hodně nedůvěřivě až odmítavě (Radler se v našich hospodách zatím neujal), ale halušky byly výborné.

Posilněni pokračujem po žluté kolem rašeliniště. Lidí je pomálu, takže si dáváme i kořenový singl skrz rašeliniště, který je obvykle pro kola zapovězený. Bublavý pramen a odbočka z lesní asfaltky po žluté směr Kazatelny, super kořeno-šutrový výjezd. Závěrečný úsek stoupání na Kazatelny je prověrka síly i techniky, kdo zná, tak potvrdí. Krpál je to řádný: strmý a dost rozbitý. Je totálně sucho, co ale není dobré pro houbaře, je dobré pro bajkery. Závěrečná esíčka výjezdu na jedno nadechnutí a nakonec dávám i krpál po balvanech před vrcholem, i když s předním kolem permanentně ve vzduchu a s obavami, že skončím na krovkách.

Sjezd z Kazatelen po šutrech "jesenické dlažby" a pokračování na Opavskou chatu, Kristovo loučení a Pásmo Orlíka, tady už to relativně odsýpá. Aby nebyla nuda, zpestřuje to Pohan defektem a následnou opravou (přičemž svévolně překračuje přidělený časový limit). Dlouhý sjezd směr Vrbno se zpestřením po singlu před Vrbnem.

Z Vrbna už sám (hoši končí ve Vrbně) po zelené na Karlovice kolem lesa a mezi poli, poměrně nezáživný úsek. Z Karlovic opět po zelené stoupání přes hřeben směr Krasov. Některé nejprudší úseky se nedají lesem po značce, takže něco je třeba objet po lesní asfaltce. Za Krasovem po zelené do kopce a lesem směr Ježník a pak na Mohylu. Už se šeří, takže závěrečný sjezd z Mohyly do Krnova je trochu o hubu, ale nakonec vše OK. Na blikačkách přes město na náměstí, kde pro zpestření hraje fajn živá muzika (nějaký festival), prima zakončení sobotní akce.

Resumé

Krásná akce za ideálního pozdně letního počasí, v lese sucho, minimum lidí, pohoda. Trasa super, terén docela těžký, najeto kolem 114km, nastoupáno přes 2000m výškových, dobrý trénink na blížící se 12-ti hodinovku. Bylo dost i vyloženě 5-ti hvězdičkových úseků, takže výlet byl „o něčem“, takový návrat ke kořenům bajkování. Alespoň pro mne příjemná změna oproti v tuto roční dobu už trochu fádní závodní hoňce.

   11.9. jsem měl v plánu předposlední závod letošní sezóny- Jesenický šnek Vápenná. Potom už mě čeká "jenom" 12-ti hodinovka od No-limiťáků.
Z Opavy jsem vyjel po osmé hodině se svým fanclubem, který se skládal ze tří bab a Čabajky (pes Ramon). Podcenili jsme tempo jízdy a nastudování mapy a chvilku jsme bloudili. Z chvilky se stala chvíle a z chvíle se stalo 30 minut. Konec prezentace byl v 9:30 a start v 10h. Náš příjezd do centra byl 9:56 ale díky ochotným pořadatelkám jsem se mohl ještě zaregistrovat do závodu. V tu ránu jsem zjistil, že jsem doma zapomněl tretry. Řekl jsem si ***** **** ***** **** ******. A nezbývalo mi nic jiného než odjet závod v teniskách. Obul-zašněroval jsem si "tretry" značky Lakai MJ 5 nový model lehčí jak S-Worksy. Žádné suché zipy a karbonové podrážky. Gumová podrážka a tkaničky.
   Má vystresovaná matka odložila start na 10:02. Závod se prvních 30km jel ve velmi svižném tempu (průměrná rychlost činila 44,6 km/h). Poté se zvolnilo a já se cítil docela dobře,a tak jsem se vydal do úniku (4) , který nám vydržel asi 5 km. Následovalo prudké 8-mi km stoupání do cíle. Asi 3 km před cílem pár borců nastoupilo a já jsem nepochytil tempo. Zvedl jsem se ze sedla a vyrval jsem tenisku z pedálu. Magnetické nášlapy asi nefungovaly jak měly. Nakonec jsem dojel na 14. místě. Mezi "teniskáři" první. V juniorech mě předběhl jeden borec z Vrbna. Nakonec jsem udržel prvenství v celkovém bodování juniorů před Peťou Hamplem, který dnes svého Ghosta v Jeseníkách nesedlal.
   Po dojetí do cíle jsem si rozšněroval boty a řekl jsem si, příště sandále = jasná volba! Verča Franerová dojela na 4. místě. Kuba Franer nakonec dosáhl na celkové prvenství v kategorii A. Michal Mrůzek spadl z třetího na čtvrté místo celkově. Po vyhlášení jsme se si skočili na oběd a dojeli v klidu domů. Poslední kilometr a vyhlášení celkového umístění bude v Jeseníku na konci října.

   Ačkoliv jsem si myslel, že po Mokrolazecké 60 je moje „bohaté“ letošní účinkování na závodech odehrávajících se na asfaltovém povrchu u konce, ve čtvrtek mě Mirek naťuknul co takhle v neděli Bělské okruhy. Výhodný nedělní termín a někde ukrytý závodnický duch probudil zájem a začal jsem brouzdat po internetu, hledat propozice a další podrobnosti ohledně závodu. V pátek jsem nabrnknul ještě týmového druha Pavla Rause, od kterého mi ale přišla textovka, že ho v pondělí srazilo auto a výčet zranění 3 zlomené žebra šitá hlava, kotník, loket atd.

   Již několikátou letošní letní narozeninovou oslavu jsem v sobotu pojal jako sacharidovou superkompenzaci a ládoval tělo potřebnou energií. V neděli ráno jedenáctého září v klidu s předstihem jsem na kole vyrazil „za řeku“ směr obec Bělá. Hned u hotelu Koruna kde v noci probíhala asi Kamyšin mužik párty jsem najel na jeden z mnoha střepů a defektika střepoza zapichnutika mou cestu asi po kilometru cesty zastavila. Při vizuální kontrole jsem zjistil, že je navíc i říznutý plášť. Nedělní brzký čas s nedalekou polohou Chrámu Nanebevzetí Panny Marie a zvídavé pohledy dam v letech na klečícího mladíka v bílých elasťáčkách onanujícího s pumpou mi dovolily jen lehké dofouknutí a na plavajícím zadním kole hurá zpět domů vyměnit gumu. V obýváku za pomoci juniora proběhla výměna pláště a uvijal jsem se v časové tísni nach Bielau. 8.47 jsem opouštěl kvartýr a start byl v 10.00. Výhodné západní proudění, čerstvý burčák v bidonu, progresivní technologie 21. století implantované do stroje Lapierre, kosmická rotace cosmiců a v neposlední řadě aerodynamicky úplý dres  prestižního českého producenta ve velikosti iksiksel byly klíčové atributy svižného tempa do místa startu aby bylo z toho na rozjetí 30km s průměrem 31.92 km/h.

   Start byl v obci Bielau a přes Sandau a Zawada Bei Beneschau byl vytyčen 10.5km okruh. Startovalo se po kategoriích a v první vlně na 7 okruhů stály kategorie A a B (19-29 a 30-39) s Ondrou Kavanem, po pár minutách startovaly na 5 okruhů kategorie C D a M (40-49 50-59 a mládež) s Lazem a Mirkem Chuckem Frkalem a na závěr vyrazily kategorie kde má náš mladý "mladý" tým ještě mezery a to E (60let a více) a ženy A a ženy B.
   Můj cíl byl jednoduchý, udržet se co nejdéle v první grupě, což se mi poprvé v životě podařilo. Sice jsem celý závod zametal na konci skupiny, ale i tak je to pro mě úspěch a dojížděl jsem v hlavním poli „do spurtu“. Cíl byl na kopci tak tady bych si možná troufl i závodit (na rovině by mi to strach nedovolil), ale po „předzávodním rozjetí“  kde jsem cítill jak se vyčerpávaly drahocené a těžce nasbírané zásoby svalového glykogenu, mi moc sil nezbylo, tak souboj o stupně vítězů jsem sledoval ze zadních pozic. Má rekordní průměrná rychlost 36.94 byla druhým potěšením a převýšení v tom dábelském tempu činilo hodnotu 666m. Mirek který v sobotu s úspěchem (3 místo) absolvoval MTB závod si v neděli odskočil z práce na silnici a měl by být dáván mladším závodníkům jako vzorný příklad závodnického srdce, dorazil do cíle s drobnou ztrátou. Ondra bojoval statečně 7 okruhů a v cíli byl těsně za nejlepšími s hodnotou na kompjůtru AVS 40km/h.
   Hladový Chuck polknul po závodě dvě porce klobás a spěchal šéfovat zemědělským pracem na úseku rostliné výroby Školního statku. Jedna klobina byla moje a za ní mi odečetl dvacet Káčé ze startovného, které platil za mně zásluhou mé nedochvilnosti, za což mu velké díky, protože ušetřil obrovskou sumu našemu rodinnému rozpočtu.

    Z těch letošních tří silničních závodů to byl asi nejhodnotnější výkon a teď už směřují přípravy na vrchol sezony 12 HODIN NO LIMIT (podrobnosti tady).

Lazo

   Tradičně první víkend v září se dělí tým na silniční a MTB sekci. V hojnějším počtu vyrazili milovníci prachu, bláta, hnědých fleků v zadních partiích kalhot a širokých gum do Jeseníku –ů na Kolooživot a asfaltéři vyjeli za humna brázdit silnice v Oderských vrších v počtu, že by na to bohatě stačily i všechny zdravé prsty na Jirkově ruce. Za tým NL se na start Mokrolazecké 60 postavili Pavel Raus, Lazo a Kryštof. Peloton čítal přes 130 cyklistek a cyklistů, kteří v 10.00 odstartovali vstříc členité trati. Po startu nás poslal zaváděcí vůz do Háje, kde na nás čekal první kopec do Hrabyně. Díky mému neumění jízdy v balíku jsem dojel pod první kopec mezi posledníma a dral se směle kupředu, ale bohužel v Hrabyni jsem byl druhý který zůstal za hlavním balíkem asi 60-ti amatérských cyklistů, kteří se mi pomalu ztráceli jak gorily v mlze. Zkušení silničáři Kryštof s Pavlem jeli v hlavním poli. Já jsem se ocitl ve skupince asi deseti ks a v poměrně svižném tempu, které občas odmítl někdo akceptovat jsme ukrajovali kilometry až do první neplánované zastávky. Ve stoupání na Tísek jsme viděli asi 100m před sebou jak u svodidel leží na kraji „náš dres“ a pak jsem poznal že je to Kryštof. Když jsme k němu přijeli, ležel a nemluvil a nebyl to moc příjemný pocit. Postupně přišel k sobě. Něco málo o tom zde:
http://www.spac-os.cz/aktuality/fair-play-na-ml60-postreh-ze-zavodu-28.
http://sport.idnes.cz/amatersky-cyklista-nedokoncil-zavod-radeji-pomohl-souperi-po7-/cyklistika.aspx?c=A110913_195410_cyklistika_rou
Asi dehydratace po zdravotních problémech z minulého týdne se nepříjemně projevila. Když pak dostal k sobě opatrovníka a my se rozjeli, zformovali jsme opět skupinu a ujížděli pronásledovatelům za námi. Do cíle jsme dojeli společně, když jsme posbírali ještě sem tam nějakého odpadlíka.
    Za sebe musím říci, krásný závod, super organizace, za sto káčé u prezentace hned doping v podobě ploskaně Che Guevary, v cíli pak pivson s fajnou klobinou a na září luxusní počasí, které údajně organizátoři objednávali dlouho dopředu v chrámu Páně. Na startu se objevil vedle dalších moravskoslezských celebrit i letošní vítěz Českého poháru Tomáš Bucháček, který si k překvapení několika tísíc frenetických diváků v závěrečném cílovém stoupání s parametry Monte Zoncolan přijel pro vítězství. 
   Pavel Raus byl celkově 45 (5 v kategorii) já 60 (7 v kategorii). Díky členitému profilu to je celkem férový závod, na 70km bylo převýšení téměř 1200m, pořád nahoru dolů u mě průměr 33,36. Kdybych se nebál v balíku, asi bych chvíli uvisel v první skupině a vlál část závodu někde na chvostu, tak jsem se aspoň poctivě podílel na tempu skupinky, cítil se jako závodník a v cíli měl dobrý pocit z vykonané práce.

Výsledky závodu ve formátu XLS zde ... 

Lazo

Už v zimě jsem se rohzhodl podruhé absolvovat extrémní závod v horském maratonu s názvem Beskydská sedmička, který byl pro tento rok určen jako mistroství Čr v horském maratonu. Délka závodu byla 87 km, startovalo se v pátek v 21:00, což znamenalo absolvovat větší část závodu v noci. Trasa vedla těmito vrcholy:

Radhošť 1129m + Čertův mlýn 1205m + Smrk 1276m + Lysá hora 1324m + Travný 1203m + Ropice 1082m + Velký Javorový 1031m = 8250m

Parťákem mi byl Kuba Franer, který si tak odbyl premiéru závodu tohoto typu.

Strategie byla jasná: kopce nahoru jít svižně, hřebenovky a seběhy běžet, což se nám dařilo v první polovině závodu. Při seběhu z Lysé se již u nás obou začaly ozývat problémy při sebězích (přece jsme cyklisti, svaly a šlachy nejsou na tento pohyb zvyklé). Tyto problémy se projevovaly tak, že při vycházení dalších vrcholů jsme scházeli týmy, ale při cestě dolů nás opět dohonily.

Poslední vrcholy byly už jen na morál a posledních 1,5 km do cíle jsme už ani snad nemohli jít, protože trasa vedla z kopce. V cíli jsme se dověděli umístění a to: 33. celkově z 283 týmů (které došly do cíle), což jsme brali jako super výsledek.

Čas závodu:17 hodin 35 minut.

Dnes (neděle) sedím na gauči, nemůžu chodit a mám nateklé nohy.

Přístí rok jsem rozhodnut, že pokud nebudu trénovat účelně na takový závod, tak se B7 už nezůčastním 

Olda

   V sobotu 27.8. 2011 se konal již jubilejní 10 ročník Moravského Bikemaratonu v obci Leština. Vyrazili jsme v 7.45 ve složení LAPIERRE PRO RACE 400, LAPIERRE X-CONTROL 710 a LAPIERRE X-CONTROL 210. Po naložení v Opavě 6 U chovatelů na Mazdu 6 a upnutí do nosičů THULE 591, jsme najeli na silnici 1 třídy číslo 57 směr Fulnek dále po dálnici D1 směr Olomouc a posléze po rychlostní komunikaci R35 na Mohelnici. Silnice 1 třídy číslo 44 do Zábřehu s odbočkou na silnici 2 třídy číslo 315 nás dovedla do obce Leština (PSČ 789 71). Během cesty si na střeše bajky štěbetaly při povolené ryclosti 130km/h o výhodách FOX FLOAT RP23 nad R, do které se pevný PRO RACE 400 odmítal zapojit. Ve voze piloti těchto strojů rozebírali klady a zápory 29 inčových kol a výsledek debaty zůstává stále otevřený.