Bajkování v Hinterglemmu

Jelikož bajkování nejsou jen závody a honění kilometrů, ale hlavně zážitky, přidávám report z ježdění v jedné z oblastí pro bajkování zaslíbené: Saalbach - Hinterglemm. Prodloužili jsme letos s rodinou pobyt v Rakousku po Salzkammergut Trophy a navštívili tuto oblast, kterou jsme zatím znali jen ze zimní lyžovačky.

V neděli, den po závodě, se přesunujeme z Bad Goisern do Hinterglemmu, což představuje něco přes 130 km. Cestou prší až leje, což nám na cestu nevadí. V neděli stejně plánujeme odpočinek od kol a pouze pěší procházku po Hinterglemmu. Při letošní Trophy jsem si prožil trochu delší krizi a vybouchal snad všechny cukry a nějak nevím, z čeho bych dnes bral. Na další dny je už ale předpověď podstatně lepší, takže se těšíme na zážitky.

 

Hinterglemm – Saalalm aneb „Salámový“ okruh

Na pondělí plánujme na rozjetí kratší vyjížďku podél říčky Saalach k farmě Saalalm a okruhem zpět do Hinterglemmu, stručně „salámový“ okruh. Je pod mrakem a teplota kolem 20°C, což je příjemná změna proti úmornému vedru během sobotního závodu. Z Hinterglemmu vyrážíme údolím vzhůru velmi mírně do kopce směrem na Lengau. Kolem hlavní asfaltky vede souběžně šotolinová cyklostezka, které se posléze mění v příjemně zvlněný a hravý singletrack, přerušovaný pouze občas kravskými zábranami (mimochodem pěkně otravnými). Z Lengau  pokračuje údolím stoupání vzhůru již po šotolině o něco příkřeji, ale stále nic brutálního. Celkové převýšení až na konec údolí k chatě a hospodě Saalalm je necelých 400m na cca 10-ti kilometrech, takže celkem pohoda.

Cestou míjíme lanové centrum, které bylo nedávno rozšířeno. Umístěné je v údolí a uprostřed lesů v nádherné krajině a nabízí nespočet různých prolézaček, lanovek a podobných atrakcí - větší a hezčí jsem tedy ještě neviděl. Určitě stojí za návštěvu. Celodenní vstupné 25 éček. S centrem sousedí oblast s vodními kaskádami a mlýnky. Je tady příjemné posezení a vodní osvěžení.

Pokračujeme údolím vzhůru k horské chatě Saalalm (kolem 1400 , n.m.), kde dáváme krátkou pauzu na polívku a pivko. Z chaty je vidět krásný singletrack na protějším svahu, který uzavírá celý okruh a navádí nás zpět k lanovému centru. Jelikož je ještě dost času, návrat si zpestřujeme výjezdem na Forsthofalm, Toto stoupání je už podstatně náročnější a znatelně prudší. Nakonec hodnotíme ale tento prodloužený okruh jako příjemnou vyjížďku, určitě zvládnutelnou s trochou nasazení i méně zdatnými bajkery.

 

P9200366b

farma a chata Saalalm

Reiterkogel Runde

Ještě téhož dne k večeru se rozhoduji pohodové rozjetí k „salámu“ vzhledem k dostatku času prodloužit výletem z Hinterglemmu do kopců směr Sonnhof (mezistanice lanovky nad Hinterglemmem) a dále pak vzhůru směr Rosvaldhute. Tady mne bajkové směrovky místního značení navádějí vzhůru na hřeben k Reiterkogel do 1820 m n.m. Tato trasa už dává tušit, o čem to tady je: P9200370b
brutální a jakoby nekonečná šotolinová stoupání vedou nekompromisně vzhůru, a jen velmi zřídka se cesta narovná alespoň tak, aby si nohy mohly trochu povolit (o odpočinku ani nemluvím). Z Reiterkogel mne směrovka cyklotrasy navádí přímo dolů po sjezdovce! Podle mapy se ujišťuju, že je to tak a že se nepletu. Tak jo, jdeme na to. V půlce sjezdovky směrovka vpravo na singletrail – pěkně rozbitý, těžký. Tak tady to pro rodiny s dětmi není. Mám plné ruce práce udržet řidítka a raději trail opouštím zpět na sjezdovku, kde je přeci jen „bezpečněji“. Konec sjezdovky a zmatené značení, jsem někde pod Wetterkreuz. Volím podle směrovky fusweg směrem na Reiteralm, který mne vede po zvlněné a postupně klesající vrstevnici po úbočí. Uklidňuje mne, že tady vidím nějaké stopy bajkových pneumatik. Musím podotknout, že asi i vzhledem k pokročilejší hodině (je něco po půl páté) celou dobu nepotkávám až na dvě výjimky ani živáčka, prostě pusto. Chodník se mění v pěkně náročný singl, i když nijak prudký. Občas musím přenést nesjízdný úsek. Nakonec přece jen dosahuji Reiteralm. No takto jsem si to rozjetí úplně nepředstavoval, ale nakonec vyjížďku hodnotím kladně.

Celkem během dne naježděno 42 km, na výšku pak 1500 m.

 

Schattberg Runde

Druhý den rodina míří na pohodu do Zellu a k jezeru na koupání, takže mám volnou ruku při volbě trasy, na kterou se vydávám jako samostatná jednotka. Počasí na dnešek: jasno, teplota hodně přes 20°C. S pomocí internetového průvodce vybírám trasu označenou jako Schattberg Runde, tj. přes nejvyšší kopec, který v okolí je. V průvodci je trasa hodnocená jako lehká (chacha). Po zkušenostech z předchozího dne balím i nějaký gel.

Z Hinterglemmu vyjíždím po cyklostezce přes Saalbach do Jausern, kde je u dřevěného můstku označen tabulkou (ovšem jak na potvoru je tabulka viditelná jen z opačného směru, nežli přijíždím) nástupní bod celého okruhu. Po chvilce tápání odbočuji vpravo do hory. Stoupání je zpočátku velmi pohodové po asfaltu a kvalitní šotolině a vede hlubokým údolím. Po cca 3 km ostrá odbočka vpravo a vše se mění, začíná nekompromisní šotolino-šutrová cesta pěkně vzhůru. Zkrátím to: na Schattberg jsem počítal, cca 1hodinu a 1 flašku. Ve skutečnosti stoupání zabralo hodinu a třičvrtě a flašku jsem mohl naštěstí cestou doplnit z místních zdrojů po trase. Nejrychleji měnící se údaj na komputeru je narůstající nadmořská výška, která přibývá snad s každým šlápnutím, metry ujeté vzdálenosti snad zamrzly. Toto vše za stále stoupající teploty (jakoby mi to nestačilo během Trophy). Cestou vzhůru potkávám jen pár svátečních bajkerů v protisměru, mým směrem nejede nikdo. Nakonec naměřím od počátku stoupání z údolí až na vrchol Schattberg Ost nekonečných 11 km.

Na vrcholu lanovka, ze které vystupují bajkeři – tak se nato tady chodí.  Někteří evidentně sváteční, jiní obrnění týpci na kolech s půlmetrovými zdvihy mířící na místní freeridovou trať, která začíná přímo na vrcholu. Vrchol Schattberg je zcela holý a je odsud za dnešního jasného počasí nádherný výhled na všechny strany. Zasněžené ledovce jsou jakoby nadosah a v tomhle horku působí osvěžujícím dojmem.

Záhy zjišťuju po konzultaci s mapou, že výjezd na vrchol Ost je blbá zajížďka a musím na protější a o pár metrů vyšší West. To znamená „kousek“ zpátky dolů, a znovu „kousek“ nahoru. Z vrcholu Schattberg-West už ale vidím krásný kamenitý sjezdík směrem k Hackelbergeralm. Tenhle „Hackelbergtrail“ mi známý bajker doporučil v kategorii „to jednoznačně musíš “. Po šutrech se spouštím dolů po hřebenu, nejprve širokou rozbitou kamenitou cestou, poté se ale měnící v úzký singletrail, občas na techniku, ale z kola dolů za celou dobu nemusím. Vede po úbočí holého kopce z 2000 m n.m. k Hackelbergeralm něco přes 1700 m n.n. a je snad nekonečný, fantasticky hravý a nádherný a hlavně sjízdný i bez páteřáku, integrály a strachu o život. Prostě krása! Jsem na něm v tuhle chvíli úplně sám, a tak si musím nadšením několikrát zařvat. Tak kvůli tomuhle určitě stálo za to se sem pachtit.

 

Na Hackelbergeralm dávám polívku a postupně sem přijíždějí další bajkeři. Většinou na „obrněných“ kolech a s výbavou pro freeride, je jasné, že na vrchol se dostali lanovkou.

Dál se vydávám už „obyčejnější“, ale přesto zajímavou trasou, lesní kamenitou cestou kolem Huber-.Hochalm a Huberalm zpátky do Hinterglemmu.

Celková délka trasy i s vyjetím v údolí necelých 55km, nastoupáno cca 1720m. Označení „lehká“ v bajkovém průvodci mi přijde fakt trochu posunuté (nebo už měknu?), jinak spokojenost maximální.

 

P9220398b

Hinterglemm-Spielberghaus-Asitz

Další den mne láká hřeben naproti skupiny Schattberg, který jsem okusil zčásti již první den. Nemá smysl popisovat únavná stoupání po nekonečných šotolinách za ještě většího horka, nežli bylo včera. Teplota je trochu snesitelnější až tak nad 1600 m n.m. Cílem dneška jsou předem vytipované singltraily, které vedou z tohoto hřebene a které mi doporučil majitel penzionu. Nic nevadí, že se kvůli nim musím vydrápat dvakrát znovu na hřeben.

Volím trasu od penzionu z Hinterglemmu šotolinovou brutální diretissimou na Reiteralm a odtud již pohodověji dále po bajkových značkách přes kopec na hospodu Spielberghouse. Odtud další krátké stoupání k farmě Wirtsalm pod hřeben přímo nad hospodu a tady začíná první trail. V mapě je označený jako fusweg č. 14. Vede po překonání kravské zábrany od farmy do údolí k Saalbachu a stojí za to jej projet, i když je i dále párkrát přerušený otravnými kravskými překážkami. Trail často mění sklon, většinou vede lesem, zčásti po pastvinách. Bohužel v tom nadšení z jízdy během sjezdu projíždím i plánovanou odbočku vlevo v půlce kopce na Asteralm a sjíždím téměř až do Saalbachu a tak musím celý výstup na hřeben absolvovat znovu.

Další výjezd tedy směřuju ze Saalbachu přes Bergeralm a Thurneralm na vrchol Asitz (kolem 1900 m n.m.), znovu cca hoďka stoupání. V okolí vrcholu Asitz se na hodnou chvíli zdržuju, jelikož tady pod hřebenem vede pár trailů, které je dobré vyzkoušet. Chvíli mi trvá, než zjistím směr, kudy co jet, tak tady nastoupám zbytečně pár stovek metrů.

Určitě doporučuju vyzkoušet značený chodník od Schonlaitenhutte směrem do protějšího údolí na Leogang – vyhodí vás na sjezdovku z vrcholu Asitz do údolí k Leogangu. Od horní stanice lanovky Asitzhutte je dobré vyjet po šotolině kolem jezera (nádrže) na vrchol Asitz a pustit se po hřebeni po kamenité cestě směrem k Geierkogel. Tady na hřebeni začíná krásný trail značený jako fusweg č. 28 a zavede vás opět k horní stanici lanovky Asitzhutte. Je z hřebene i dobře viditelný, jak se vine dole pod kopcem, jen není na první pohled úplně jasné, odkud kam se svažuje.

Jinak v této části hor směrem na Leogang je značně živěji a různých bajkerů i pěšáků tady je o poznání více. Je to zřejmě proto, že svahy na stranu k Leogangu vypadají na přeci jen mírnější sklon. Tyto už ale budou muset počkat na příště.

 

Návrat z Asitz do Hinterglemmu volím plánovaně trailem značeným jako fusweg č.17. K nájezdu na něj se dostanete krátkým sjezdem z hřebene od vrcholu Asitz kolem chaty Schonlaitenhutte a je označený dřevěnou tabulkou a také značkou zákaz vjezdu cyklistů. Majitel penzionu jej má popsaný v mapě popiskou „bomba“. Jednoznačně doporučuju – je to fakt bomba! Nekonečný singl skoro z hřebene až do údolí, občas v dolní části přetne šotolinovou cestu, ale stále pokračuje, místy prudký, šutry, kořeny, menší dropy, pěkný adrenalin. Každopádně za sucha, které dnes naštěstí panuje, celý sjízdný i pro mne. Suprová tečka za dnešním ježděním.

 

Délka dnešní trasy 52 km, převýšení poměrně děsivých 2230 m.

 

P9220405b

Bikepark v Hinterglemmu

Trocha extrému

Nejsem žádný freerider, a nemám na to ani vybavení. Přímo kolem našeho penzionu ale vedla freeridová trať od mezistanice lanovky na Sportlam, takže mi to nějak nedalo … Tratě jsou rozděleny podle obtížnosti a tak pro svůj krátký test volím začátečnickou blue-line. Pár postřehů:

  • Nastupuju do trasy ve spodní třetině a brzo z rána, kdy tady ještě nikdo nejezdí - dobrý nápad.
  • Na téhle jednodušší trase nejsou žádné North Shore lávky a dropy, nebo se dají objet – naštěstí.
  • Pokud už jednou nastoupíte, nedá se jen tak vystoupit (není kam), pokud nechcete být za úplného trotla a prodírat se s kolem mlázím pod lanovkou. Prostě budete muset jet rovně dolů!
  • Při tomto sklonu svahu na XC kole znovu nasedat je téměř nemožné, takže nepřerušovat jízdu.
  • To co vypadá z dálky nevinně, je místy opravdu brutální sklon dolů úzkou pěšinou a s šílenými vracečkami – přiznávám, docela jsem se i bál. Je to místy na mačky a cepín, stačí chyba a kutálíte se až dolů. A to bylo sucho.

Pustit se na takovouto trať na XC kole mi přijde podobný „zážitek“, jako sjíždět černou sjezdovku na běžkách. Bylo to hezké a poučné, ale stačilo.

 

Shrnutí

Hinterglemm bývá označován za Mekku bajkingu. Pokud jste drsný freerider nebo DH jezdec, tak toto určitě platí. Freeridových tratí je tady hojně a lanovky s bajkery přímo počítají. Mimo tyto tratě je tady ale bajkerů pomálu, což nakonec taky není špatně.

Oblast rozhodně není pro pohodové rodinné ježdění, pokud pominu výlety údolím tam a zase zpět.

Na své si tady ale přijdou (kromě výše zmiňovaných drsňáků) jistě vyznavači pořádných kopců a také vyhledavači technického ježdění. Dá se tady jezdit nádhernými nekonečnými traily, které nikde u nás nenajdete, ale které jsou draze zaplacené krutými stoupáními, nebo případně cca 11 éčky za člověka s kolem á jízda lanovkou (to si to raděj vyjedu).  O trailech je dobré ve většině předem vědět, protože jinak je budete těžko hledat, nebo budete ztrácet čas tápáním a vracením se z nesjízdných úseků.

Okruhy je dobré plánovat ve směru „šotolinou nahoru – singltrailem dolů“.

Dobré tipy (kromě lidí, co to tam již mají ošahané) poskytují stránky http://www.bike-circus.at/de/touren/mtb-touren.html, jen je třeba s rezervou brát hodnocení obtížnosti, zvláště hodnocení „lehké“.

V této oblasti se každopádně s bajkery počítá. Až na jedinou výjimku (kterou jsem „přehlédl“) jsem nikde nenarazil na žádné zákazy a omezení související s bajkováním.

Rozhodně tato oblast stojí za prozkoumání.