SUDETY MTB CHALLENGE= 6 dní dřiny! vol. 1
Na etapáky jsem měla ve svém hledáčku zaostřeno už od jara. Že pojedu Sudety MTB Challenge jsem do poslední chvíle netušila. Na šestidenní zápolení je totiž třeba být perfektně připraven.. A to ne jen fyzicky, finančně ale i logisticky. „Nalítáno mám letos vcelku dost", ( na mé poměry, možnosti a tréningové nemorálku), řikám si..."Teď už sehnat jen keš, dvojičku do týmu a bafíka".
Co čert nechtěl, narozeninová obálka z června s „romantickým věnováním" od mého milého „Na nový mobil" rázem nabyla nového účelu (ten starý jsem jen pro doplnění informace zapomněla na střeše auta a rozjela se na rychlostní komunikaci) Jasné je teď jediné- nový mobil si určitě k třicátinám nekoupím, platím si startovné na etapák :D..
Nevděčnou funkci bafíka zastal bez velkého přemlouvání kamarád "Rodry" (ten sehraje během několika následujících dní klíčovou roli..a na konec třešnička na dortu, ve dvojci pojedu s „železnou ženou"(výborná triatletka, účastnice legendárního Ironmana a Inferna), Dášou Svěrákovou.
S Dášou se známe zatím jen tak okrajově, ze závodů...Vyzvedávám ji v podvečer před odjezdem. „Zlí jazykové" (ti, co Dášu už leta letoucí znají) mě striktně upozornili, abych raději zkontrolovala jejího bajka ;-) Dobrá rada nad zlato. Vytahaný řetěz a sjeté destičky napovídají, že kolo servis delší dobu nevidělo..A tak přichází první vtipná situace:
Dáša:Kubo, vyměnil bys mně řetěz? Jeden novej tady mám
Kuba: Hm, ty máš ale desítkovou kazetu, a todle je devítkový řetěz...
Dáša: A ten se nedá použít?
Kuba: Ne, je moc široký
Dáša: Tak ho zkrátíš, ne?
Kuba+ Renča: Výbuch smíchu..Široký jako široký, ne dlouhý.
Další řetěz už nemáme, desky sbalený. Tak voláme Vénovi Hornychovi, aby vyřídil klukům mechanikům (těm, co pravidelně potkáváte na trati Trilogy, Sudet a Challenge), ať přibalí Dáši navíc dvoje desky a řetěz. Véna se požadavku vůbec nediví, Véna je totiž ten „zlý jazyk" , co mě před stavem Dášina bajku varoval:-D Ještě jsme ani nedojely na start a Dášin „otevřený účet" u mechaniků už čítá první položky :D...nebudou ani zdaleka poslední.....
V neděli ráno balíme snad tunu věcí do vypůjčené týmové dodávky a vyrážíme směr Stronie Slaskie (Polsko), městečka, odkud startují první tři etapy. Veselý trojlístek (Dáša, Michal, Karkule) se při cestě baví natolik zaujatě a vesele, že chvílemi míjí klíčové odbočky a křižovatky na předem pečlivě vytištěné mapě a dojíždí na prezentaci vyloženě „za 5 minut 12". Pořadatelky nám vydávají poslední nevyzvednutou obálku se startovními čísly a roadbookem. „Docela slabota za 400 éček," konstatujeme suše a zklamaně po tom, co jsme se ještě snažily na poslední chvíli vyhandlovat slevu na jednom nezaplaceném startovném. Proslulá polská podnikavost opět zvítězila...
Z prezentace míříme rovnou na „ubytko" pro následující tři dny. Areál zdejšího malého gymnázia vypadá dobře, leč počáteční rozčarování z menšího parkoviště je na všech závodnících znát. Vyhlížíme si kus pěkného trávníku k rozložení našeho apartmánu pro 3- stanu. Že stanová plachta bez „konstrukce z tyček" držet prostě nebude, uhodne i malé dítě. Našemu bafíkovi připisujeme na vroubek už druhý černý puntík... Nezapomněl totiž jenom tyčky ke stanu ale taky slibovaný dvou plotýnkový vařič!!! :-o To nám to pěkně začíná!
S Dášou nám nezbývá nic jiného než využít možnosti vyspat se ve škole (bezplatná součást startovného, které jsem vážně nechtěla využít ;-) ) .Připojíme se nakonec ke dvěma Pavlům (Noskovi a Ryšavému), jedněm z mála Čechů a přijímáme pozvání do 4 hvězdičkové učebny Matematiky...Vybalit nejnutnější věci a pomalu se chystat na start PROLOGU!
PROLOG 14,8km/444 v.m.
Prolog startující ze ski areálu městečka Sienna mě dokonale popravil. Hotové galeje...Nohy se netočily, o nějakém závodním tempu jsem si mohla nechat zdát.. Dáša se mi s každým šlápnutím vzdalovala, což mě dokonale deptalo. Předpoklady se naplnily, Dáša na mě čeká v každém kopci a já na ni v technických sjezdech...Nicméně, ode dneška po dobu nadcházejících 6ti dní jsme tým a s takovými nerovnostmi se musíme vyrovnat. Prolog končíme v čase 00:52:18...AVG 16,06 jasně napoví, že se tratě rozhodně těm kápéžetkovým podobat nebudou (naštěstí ;-) )
1. Svěráková+ Karkošková 00:52:18
2. Mortensen + Plauborg 00:59:04 (Denmark)
3. Van Den Bilerd Anouk+ Hanne 01:00:36 (Netherlands)
Po prologu i před ním si Dášin Spešl krátí svůj čas v mechošovic stojanu, kde jej šikovní kluci dávají do provozuschopného stavu. Meďochovi, Mikešovi a Jirkovi skládám velkou pochvalu a respekt. O kola závodníků se starali od brzkých ranních do brzkých ranních hodin a to doslova (od 7. do 1. ráno:-o). O tom, v jakém stavu si někteří své bajky na 6ti denní závodění přivezli , snad raději pomlčím. Dáša se ujímá dalšího nepopulárního vedení, tentokráte v počtu vyměněných dílů a výši otevřeného účtu u mechaniků. Krom 2 párů destiček a již avizovaného řetězu, přibyl po prologu nový plášť a zbrusu nová špice. :D
I. ETAPA 65,5km/2423 v.m.
Jedním slovem těžká. Silová a poměrně dlouhá etapa. Jede se mi oproti prologu perfektně, což ale v etapáku nic neznamená, vždyť jsme na samém začátku. Své soupeřky z Dánska za sebou necháme už v prvním delším kopci.
Neznáme zatím jejich fyzické a technické dispozice, a tak se snažíme náskok udržet a co nejvíce natáhnout , abychom mohly být v dalších etapách více v klidu. Dáši se nevyhne první nepříjemný pád v kamenitém stoupání, kde ji urputný závodník zavře napravo. Odnesl to naštěstí "jen" nateklý loket. Sluníčko se do nás nekompromisně opírá, v táhlých stoupáních toho mám plné kecky, Dáša jede jako robot. Úsměv na rtu se mi vrací v každém pěkném sjezdu (a že jich bylo!) ;-) Cílem projíždíme suverénně první a jsme za to patřičně rády.
1. Svěráková+ Karkošková 05:14:26
2. Mortensen + Plauborg 06:03:06 (Denmark)
3. Vojtková + Tučková 06:19:05
Trošku jsem si hnula se zadním ráfkem, další etapu musím odjet na náhradním kole, které je tak o dobrýho oppůl kila těžší :-/ Na náladě to nepřidá, ale co už, kolo je jen stroj a jezdec jen člověk ;-)
II. ETAPA 67,5 km/2103 v.m.
Z celého etapáku pro mě nejméně záživná etapa. Dlouhá šotolinová stoupání se mi ten den zajídala od samého začátku a zklamání přišlo při každém sjezdu , kde jsme zhrkli spoustu poctivě vydřených výškových metrů rychlou šotolinou. Dáši se ten den jelo poměrně dobře, usoudila, že lepší než čekat mě na každém kopci bude mě zapřáhnout. Kdo je připraven, není překvapen. Měly jsme díky radám kamarádů připravený gumicuk (připevněná na Dášině sedle). V případě potřeby jsem si ho jen zahákla smyčkou o představec a začla stíhací jízda. Pro mě to bylo zprvu trochu potupné,ale posléze jsem si uvědomila, že je to pomůcka vcelku důmyslná a motivující.
Snažila jsem se seč mi síly stačily, aby se gumicuk nikdy moc nenatáhl a zůstal spíše prověšený, a tak jsem i podvědomě šlapala rychleji, stoupání mi tak rychleji uteklo a i ulehčení několika kg bylo znát. Dáša si samozřejmě o to víc dávala do těla. Díky takto vyjetým několika kopcům náš náskok rapidně narůstal. Druhou etapu jsem sice přežila, ale v duchu jsem si říkala: "Jak já ještě objedu další 3 etapy??? :-o" Soupeřky jsme nechaly dávno za sebou a tak jsme se naháněly spíše s některými dvojicemi katagorie MIX nebo MEN, nejvíc jsme soupeřili s dvojcí Paolo Paci a Nadia Pasqualini (ITA). :-)
1. Svěráková+ Karkošková 04:43:46
2. Mortensen + Plauborg 05:05:44 (Denmark)
3. Vojtková + Tučková 05:14:17
Po návratu z místní restaurace si užíváme lehárka ve třídě. Docela unavení se jen tak válíme. Dáša si mě vezme na paškál a jakožto fundovaná odbornice mi dává do těla v podobe bolestivé masáže k uvolnění "esíčka", to me zlobilo na kole celý dnešní den. Záhy přicházím na další nepostradatelnou položku pro etapáky- špunty do uší. Tlupa masérů má každý den v 10 večer od unavených bajkerských svalů padla, a tak popíjí a vesele křepčí na dvorku školy přímo pod našimi okny :-o Nebýt půjčených špuntů, asi bych se nevyspala a etapák nepřežila. "Pájo, ještě je mám u sebe, chceš je vrátit?" :-D
III. ETAPA 68,7km/2172 v.m.
Neporučíme větru, dešti, ani v Polsku ne :-). Počasí k nám ten a další dny začalo být kruté a neúprosné. Déšť, vítr, déšť, kroupy, déšť. V lesích pak bahno, bláto, kaluže-některé více smradlavé než jiné, sra.ky, bláto, slizké kameny a kořeny..a tak pořád dokola. Etapa se mi náramně líbila. Nechyběl dlouhý hřebenový hraniční trail borůvčím- alespoň měkké podloží při pádu :-)
S odstupem jednoho dne jsem nakonec za jednu "méně terénní" etapu ze včerejška byla vděčná. Po loukách nacucaných vodou a po lesních rozbahněných pěšinách kilometry naskakovaly líně. Úseky mezi občerstvovačkami se mi místy zdály nekonečné. Tam na nás většinou čekal Rodry, trochu nám vyčistil a promazal bajky, aby se dalo řadit...
Cíl 3. etapy byl situován do dalšího malého městečka Bardo. Díky našemu bafíkovi jsme se nemuseli jako mnozí ostatní starat o převoz našich "zavazadel", což bylo podstatné usnadnění. Nemuseli jsme se totiž každé ráno zaobírat balením a nakládkou bagáží do přistavených autobusů a čekat tak mnohdy více než 3 hodiny na start jen v tom, v čem pojedete. V případě nepříznivého počasí = v mokrých tretrách či dresech (když nemáte náhradní).
V Bardu nás opět čeká škola, tentokráte základní, podstatně menší než ve Stronie. Na třídě bydlíme nyní se sympatickým australanem Philem a tak mrskám anglicky o 106 a Phil (učitel angličtiny) mě ochotně opravuje.
První velkou nedostatečnou vidíme ve sprchách s ledovou vodou..Když člověk přijede po 5ti hodinové etapě v dešti, to poslední, co by jaksi chtěl, je dobrovolně vlézt pod ledovou vodu :-/ "To je luxus za 400 éček", remcáme s Dášou :-D
Náskok na Dánky se zase o chlup zvětšil, zítra si můžem dovolit větší oraz :-)
1. Svěráková+ Karkošková 05:46:47
2. Mortensen + Plauborg 06:38:59 (Denmark)
3. Vojtková + Tučková 06:56:19
...IV. + V. etapa ..to be continued...to nejlepší příště :-D
Článek na MTBS
Pedálu zdar!
Karkule
