Dvě kila v Tatrách

Sledování TdF v bedně, silnice královna cyklistiky, změnit sobotní stereotyp bajkových závodů, to jsou zhruba motivace, proč se po delší době chci vydat na nějaké silniční akce. A když už, tak ať to stojí za to a má to parametry: před čtrnácti dny Beskyd Tour (182 km / 3500m) a teď tedy Tatry Tour – slovenská amatérská kultovka, letos slaví 10. ročník, „otvorené majstrovstvá strednej Európy“. Reference jsou ty nejlepší, prý to opravdu stojí za to, téměř 200 kiláků v kopcích, uváděné převýšení ke třem tisícům.

tatry tour 2013 trasa

Za Novatop jsem tentokrát sám plus ještě s bajkstailistou Vikim, jede údajně kvalitně potrénovat, možná ale i prodat skvělou letošní formu. Chystají se i další známé opavské firmy z BSS, Spořka týmu a Bajkstailu.

Cesta na východ v pohodě, problém těchto akcí je v občas rizikovém příjezdu den předem. Večerní příprava v hospodě s nezbytným zavodněním a probráním záludností závodu se totiž lehce zvrtla v regulérní večírek, jeho závěr už vynechávám, z následujícího rána mám i tak trochu obavu.

Snídaně v penzionu je celkem OK, hlava trochu pobolívá, charakteristickou chuť jalovce zubní pasta téměř vyhnala, obloha jak vymalovaná, někteří účastníci včerejší vlastně dnešní porady jsou na tom o poznání hůř... Z penzionu v Popradu do Starého Smokovce na start (ten je naštěstí v rozumnou hodinu 10:00) je to coby kamenem dohodil a zbytek dojel autem. Předstartovní rozjetí po vrstevnici je fajn, v téhle nadmořské výšce teplota zatím příjemná, žádné avizované tropy. Vypadá to, že nohy by mohly fungovat.

tt10 tt11 tt12

 

Startovní koridor se plní, stojím vedle skupiny místních zkušených borců –Tatranské Orli a ještě nějaké další dresy, hoši se evidentně dobře znají. Slušná výbava, jmenovky na rámech – Milan Jurčo, jo znám, legenda československé cyklistiky ještě z dob Závodu míru, zkušenosti i z TdF. Hoši řeší detaily a taktiku, dávají pár rad ohledně trasy, se svým doprovodem domlouvají cosi ohledně „mechaničáku“, kde podat pití a tak. Sakra, to jsem asi něco podcenil, kde asi parkují svůj týmový autobus? Jurčovi lepí kolega na rámovou trubku seznam čísel, „A to je čo?“ ptám se. „Zoznam súperov našej kremačnej kategórie, nič nechceme podceniť“. Raděj se neptám, co bude s těmi na seznamu, až je potkají na trase, moje číslo vidím hned na druhém místě. Dělám mrtvého brouka a držím hubu.

Start, pět šest kiláků vrstevnice na rozjetí – to je v pohodě. Pak ale začíná táhlé a rychlé devítikilometrové stoupání na Štrbské pleso. Tady pro mě začíná první boj o udržení se v balíku, tělo je evidentně zmatené a váhá mezi režimem večírek – závod, vůbec se mi nejede komfortně. V půlce kopce je mi na blití, peleton odjíždí. Doráží mě nějaký Slovák a pár dalších lidí, říká jedem v kludě, do Liplťáku to z kopce dojedem. Konečné čára horské prémie Štrbské pleso – začíná sjezd. Trochu pochybuju o tom dojetí balíku, na dohled nikdo, všichni včetně kolony doprovodných vozů pryč. Jedem kolotoč ve 20ti lidech, táhlý lesní sjezd je fajn a nijak nebezpečný. Někde kolem 40. kiláku ještě kus před Liptovským Hrádkom najednou před námi kolona a modré majáčky, propletem se rychle mezi doprovodnými auty a jsme v hlavním balíku. Tak to ani tak nebolelo.

Tatry Tour - směr Lipťák Tatry Tour Tatry Tour

 

Dál celkem pohoda, balík přes 200 lidí jede pospolu, projíždíme Liptovský Mikuláš, lidí kolem zdraví, doprava zastavená, nikdo moc nedivočí, tepy se drží v mezích. Občas i tak je třeba přišlápnout a někdy je to brzda plyn.

Selanka trvá až někam na 70. kilometr. Závodit se začíná navážno už při pozvolném nájezdu do prvních větších kopců - stoupání na Huty směr Zuberec. Stoupání je nejdřív mírné a rychlé, to mi vůbec nesedí a nějak se zase cedím dozadu i skrz doprovodnou kolonu. Kopec se ale rychle láme vzhůru do horské cesty, nohy se konečně rozjíždějí, tělo definitivně pochopilo, že dneska závodíme. Sám se divím, že osmikilometrový kopec se mi jede dobře a sjíždím ztracené pozice. V půlce kopce dojíždím a míjím i skupinu Tatranský orlů – grupa Jurčo. Hoši se mi pověsili za zadní kolo (jak jinak, když mě mají na seznamu), někdo začíná za zády mudrovat něco, že bychom se teď neměli dělit a měli spolupracovat, evidentně jim není moc dobře, lepší doping jsem si ani nemohl přát.

tt22 tt24 tt23

 

Závod mi začíná konečně chutnat. Menší zádrhel ale hned na prvním bufetu, místní a taky Poláci občerstvili z auta, já musím na vodu zastavit. I když spěchám, trvá mi dalších pět šest kiláků a dost sil, než je sjedu.

Pokračování v relativně svižném, ale přijatelném tempu, hezkou krajinou v grupě Orlů plus dalších, celkem asi patnáct dvacet lidí. V táhlých stoupáních začíná připalovat slunko. Přejíždíme hranici do Polska, tady jsou kopečky táhlejší, než jsem čekal, nemají snad konce, je to nahoru dolů. Kdosi brblá, že vloni přes Zakopané to bylo jednoduší, i místní jezdci se začínají tavit.

Tatry Tour

Máme za sebou přes 140 kiláků, zas mi dochází voda. Z původní skupiny zůstáváme už jen ve čtyřech – já, Šedivec, Stařec (odhaduju všichni stejná kategorie) plus jeden Mladý, ostatní i se svými mechaničáky zůstali už před časem někde vzadu, bez problémů se domlouváme na zastávce na dalším bufetu. Rána do zad – zdraví mě Kuba Franer, který zůstal viset sám vzadu po defektu a teď nás dojel. Posílená skupina získala výkonný motor a jede se svižně. Až na Starce se střídáme poctivě, Stařec se tváří vyčerpaně, tak mu to tolerujem.

181. kilometr a závěrečné dlouhé a celkem mírné stoupání do Smokovce, je proložené krátkým rychlým sjezdem. Zbývá nějakých 16 kliláků, tříprocentní kopec vypadá nevinně, ale široká otevřená a nechutně se táhnoucí cesta teď už hodně bolí, nohy tahám z medu. Jede se dost rychle, předjíždíme i pár vyčerpaných soupeřů. Celkem poctivě střídáme až na Starce, mám toho ale už fakt plné zuby, Kubovo tempo se mi přestává líbit a s Šedivcem mi pomalu ale jistě odjíždí. Mávám křídlem, ať jede Stařec, který je mi přilepený na zadní kolo, ten ale nereaguje. Sakra, co když jedeme o bednu, teď to přece nevzdám. V krátké sjezdovém intermezzu se mi daří s vypětím sil znovu sjet Kubu s Šedivcem, Stařec pořád za mnou. Znovu to táhlé hnusné stoupání a tempo zase až moc rychlé, do cíle ještě 6km, vůbec to neubývá. Dvojka Kuba – Šedivec znovu pomalu odjíždí. Teď už i Stařec pochopil, že jsem poblitý, a jde dopředu potáhnout, spíše to ale vypadá, že se rozhodl mě urvat, asi nevypadám zdravě. Mám co dělat, abych mu zůstal v háku, začíná mi být poměrně dost blbě. Konečně Smokovec, odbočka vpravo a závěrečná prudká stojka do cíle. Zmátožím se, nasazuju kadenci „Froome“ a daří se mi získat pár metrů na Starce, jsem v cíli.

Majstri v kategoriích

Fakta a dojmy

Nádherný závod krásnou krajinou, velmi slušné silnice, perfektní organizace a zajištění tratě, příjemná atmosféra, fandící diváci, téměř ideální a občas trochu přetopené počasí. Pro mě asi nejhezčí silniční akce, kterou jsem zatím jel.

Rozuzlení pořadí nakonec není úplně ideální – Stařec a já jsme sprintovali nikoliv o bednu v kat, ale jen o bramboru, Šedivec byl o cosi mladší (asi maskování), takže planý poplach - chyběl mi Jurčův seznam. I vzhledem k některým objektivním potížím nakonec se závodem spokojenost.

Spolucestující Viki dojel i přes ne úplně ideální předstartovní přípravu hodně slušně 17.celkově, i když hodinu po dojezdu byl ještě celý zelený. Z opavských známých firem byl nejlíp Čert, který urval bednu v kategorii. Celé to vyhrál nějaký nabušený Maďar.

Celkové výsledky závodu tady :  http://www.tatrytour.eu/?id_menu=86520 

V číslech:  Naměřeno 197km na délku, cca 2700m na výšku (podle pořadatele 2950m), průměr nějakých 32 km/hod, průměrná kadence 83, průměrná teplota 24°C, max. teplota 31°C. 

 

Foto zapůjčeno z webu:  MTBiker.sk, pořadatel, Rajče.